DOLNÍ LHOTA (ZLÍN)

DOLNÍ LHOTA (ZLÍN)

Dolní Lhota (okres Zlín)

Historie

 

Ve starších pramenech označovaná také jako Lhota Nižní, německy Unter-Lhota (Unter Lhotta) leží v údolí Horní Olšavy v nadmořské výšce cca 329 m, na okraji chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty. Horní Olšava, dříve též nazývaná Šťávnice přitéká ze Sehradic a  v obci

přibírá vody hornolhotského potoka. Dolní Lhotou prochází frekventovaná komunikace

Luhačovice – Zádveřice, na kterou se obci napojuje další silnice vedoucí přes Sehradice a Slopné do Loučky. Nejbližší železniční stanice jsou Luhačovice (7 km) na trati Luhačovice –

Uherský Brod nebo Zádveřice (10 km) na trati Otrokovice – Zlín – Vizovice.

Pošta je v Dolní Lhotě, zdravotní středisko, policejní stanice a matrika v Luhačovicích.

Na obecní pečeti býval kůň a  ratolest (podle údaje školní kroniky), viz též vyobrazení v knize

V. Peřinky – Vizovický okres na str. 33.

Dolní Lhota byla založena patrně ve stejné době jako Lhota Horní, v písemných pramenech se však objevuje až r. 1449, kdy moravští stavové vykoupili hrady Sehradice (nad

Horní Lhotou) a Starý Světlov (nad Provodovem) spolu se všemi vesnicemi, mezi nimiž se

jmenují také „dvě Lhotce“. Obě Lhoty byly majetkem církevním, který olomoučtí biskupové

propůjčovali jako léno. Nejčastěji byly obě osady v držení pánů světlovských, kteří od konce

15. století sídlili na hradě Nový Světlov nad Bojkovicemi. V pramenech i literatuře bývá proto panství označováno střídavě jako léno sehradské nebo světlovské, někdy také jako lenní

statek Vasalsko (podle vsi Vasily u Rudimova, která k panství také patřila a zanikla někdy

v 15. stolení). V letech 1474 – 1516 patřilo léno pánům z Landštejna, v období 1553 – 1592

Tetourům z Tetova a od roku 1613 až do r. 1750 Seréniům. Podrobněji viz u Sehradic.

Po r. 1850 patřila Dolní Lhota k soudnímu okresu Vizovice, okresní hejtmanství Uherský Brod, později krajský úřad Uherský Brod. Po správní reformě r. 1868 patřil soudní okres

Vizovice k politickému okresu Holešov, od r. 1935 pak nově vytvořenému politickému okresu Zlín. Po druhé světové válce vznikl v obci místní národní výbor, který byl v letech

1949 – 1960 součástí ONV Valašské Klobouky, poté ONV Gottwaldov. V r. 1964 byly Horní a Dolní Lhota spojeny pod MNV Lhota u Luhačovic, o čtyři roky později byly znovu rozděleny na dvě samostatné obce. V procesu integrace byl pak r. 1980 ustaven společný MNV pro obě Lhoty, Sehradice a Slopné. Od 24. 11. 1990 jsou všechny tyto obce opět samostatné, s vlastními obecními úřady, které patří pod Okresní úřad ve Zlíně.

Dolní Lhota je zemědělská obec s převahou lesů v katastru, který měří 504 ha (502 ha

v r. 1982, 501 ha v r. 1991). Z toho bylo v r. 1900 486 ha hospodářské půdy (222 ha lesů,

194 ha polí, 37 ha pastvin, 31 ha luk a 2 ha zahrad), v r. 1940 již jenom 402 ha (212 ha lesů +

189 ha orné půdy). Na orné půdě se pěstovaly obilniny s výjimkou ječmene a brambory. Vlhká půda však příliš dobrou úrodu nedávala – zápis ve školní kronice z počátku tohoto století říká, že „větší obnos než za obilí strží lidé za sušené ovoce, které ve zvláštních sušírnách suší a pak prodávají“. Na počátku století bylo na vizovickém okrese 1 150 sušíren.

Ovocné stromy, zejména jabloně a  švestky se tu začaly pěstovat v minulém století, když státní

úřady vypisovaly zvláštní prémie na zušlechťování a rozšiřování švestkových stromů

a zpracování švestek na výrobu slivovice, aby se zmenšila spotřeba obilí k výrobě pálenky.

Názvy tratí podle Pecka (1892) a Peřinky (1907): Lúčky, Vinohrádky, Hrobiska, Kříba,

Babinec, Lešníky, Lipska, Klenkov, Rovně, Tyky, Bachnica, Kořenačky, u Vozníka, Hladová dolina, Lamačka.

JZD bylo v Dolní Lhotě založeno r. 1959 na 162 ha. Od r. 1972 bylo spojeno spolu

s Horní Lhotou, Sehradicemi a Slopným do komplexu JZD OLŠAVA Sehradice, který se

specializoval na chov hovězího dobytka a produkci mléka.

Lánové rejstříky z r. 1670 uvádějí v Dolní Lhotě celkem 10 usedlostí, z toho 1 mlýn.

V této době se zde chovalo hodně ovcí – při tatarském vpádu r. 1663 bylo uloupeno

268 „skopů“. Salašnictví však postupně zaniklo, zpráva z r. 1804 už vypočítává v Dolní Lhotě jen 77 ovcí. V 18. a 19. století pracovalo v obci více mlýnů (r. 1757 – 3, 1804 – 3, 1880 – 3,

1911 – 2). Na jednom z nich (čp. 15) bylo od r. 1722 dědičné fojtství a patrně i šenk.

Časté požáry si vynutily založení hasičského sboru už r. 1899. Obec byla značně postižena

první světovou válkou – po všeobecné mobilizaci narukovalo 59 mužů na frontu, obyvatelé museli upisovat válečné půjčky a koncem války sem byla zavlečena úplavice.

Obec je přifařena do Horní Lhoty, kam chodily také děti do školy a to až do r. 1893. Poté zde byla ustavena jednotřídní škola v přestavěné selské usedlosti čp. 37, na dvoutřídní byla

rozšířena r. 1931. V letech 1898 – 1915 byl správcem školy František Večeřa. Za svůj

protirakouský postoj byl zatčen a  odsouzen pro vlastizradu. Byl uvězněn na Špilberku

a v Garsten u Vídně. Po válce byl propuštěn a rehabilitován. Učil pak na škole v Sehradicích až do své smrti v r. 1921.

Po druhé světové válce byla škola značně poničena, na novou si však obyvatelé Dolní Lhoty museli počkat až do r. 1958. V tomto období byl vybudován také vodovod, kanalizace a  veřejné osvětlení (elektrifikace byla provedena již r. 1938).

 

 

ZDROJ: http://www.dolni-lhota.cz/obec-1/informace-o-obci/historie/

KONTAKT: obec@dolni-lhota.cz http://www.dolni-lhota.cz/

Nahoru