Antonín Šuránek,
Narozen(a) / Žil(a): OSTROŽSKÁ LHOTA
Služebník Boží Mons. ThDr. Antonín Šuránek (29. května 1902, Ostrožská Lhota – 3. listopadu 1982, Petřkovice) byl
římskokatolický kněz a spirituál olomouckého kněžského semináře.
Životopis
Narodil se v domě č. 28 v Ostrožské Lhotě jako předposlední ze šesti dětí rodičů Martina Šuránka a Anny roz. Vaňkové. Jeho
dětství bylo poznamenáno smrtí matky, která zemřela, když mu bylo pouhých 10 let. Po studiích na obecné škole v Ostrožské
Lhotě a měšťanské škole v blízkém Uherském Ostrohu pokračoval ve studiu v Uherském Hradišti, kde žil v podnájmu a studoval
na místním gymnáziu. Po maturitě v roce 1922 studoval bohosloví na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého
v Olomouci. Na kněze byl vysvěcen 5. července 1926 v Olomouci.[1]
Jeho prvním působištěm byly Slatinice u Olomouce (od 2. srpna 1926), kde byl nejprve kaplanem a posléze krátce
administrátorem (od 29. července 1929),[1] avšak již k 21. listopadu 1929 byl ustanoven spirituálem v kněžském semináři, ve
kterém dříve sám studoval a kde v této funkci setrval až do 31. srpna 1948. Kontakt se Slatinicemi udržoval i během této
doby a tak se např. okolo roku 1944 zasloužil o vznik svatoantonínského kultu na nedalekém Malém Kosíři a o vznik Matice
sv. Antonína na Kosíři, která zde měla vybudovat poutní komplex podobný Svatému Kopečku u Olomouce.[2] Za druhé světové
války také podporoval utiskované studenty bohosloví i jejich rodiny. O prázdninách pobýval při poutní kapli sv. Antonína
Paduánského na kopci nad rodnou Ostrožskou Lhotou směrem k Blatnici, o jejíž zvelebování se zasloužil (na tomto místě pak
působil znovu ještě v letech 1968–1970).
Od 1. září 1948 působil ještě chvíli jako kaplan u sv. Mořice v Olomouci a suplent pastýřské bohovědy na Cyrilometodějské
teologické fakultě Univerzity Palackého.[1] Když však v roce 1950 odmítl spolupracovat s komunistickým režimem, byl zbaven
všech funkcí a k 24. září 1950[1] jmenován kaplanem ve Velkém Ořechově, kde setrval do 11. července 1951.[1] V roce 1951
byl přes nemoc zatčen a bez sdělení obvinění internován v klášteře v Želivě, odkud na protest proti svému zatčení a
následnému propuštění odmítl odejít, než byl v roce 1955 z vězení vykázán. Po odchodu z vězení manuálně pracoval (mj. ve
vápence ve Štramberku) a v roce 1962 nastoupil do důchodu. V roce 1968 mu bylo umožněno znovu vykonávat kněžskou službu.
Krátkou dobu (od 1. října 1968 do 30. června 1969[1]) opět působil jako spirituál v obnoveném kněžském semináři v Olomouci.
Na začátku normalizace v roce 1970 byl umístěn jako kněz do Blatničky, v roce 1975 mu však byl opět odebrán státní souhlas
s výkonem kněžské služby.
V dobách své kněžské služby (1926–1951 a 1968–1975) usiloval Antonín Šuránek vedle péče o Svatý Antonínek také o záchranu
kaple sv. Rocha nad Mařaticemi, kaple sv. Floriána a Šebestiána v Uherském Hradišti a zámečku Pepčína u Vlčnova – ovšem
vzhledem k nevoli komunistického režimu jen s částečným úspěchem. K podobnému neúspěchu byly odsouzeny i jeho snahy o
zbudování památníku padlým vojákům rumunské armády na kopci Radošově, opravu kaple sv. Floriána v Bzenci či o podporu
československé vzájemnosti zbudováním kaple Panny Marie, Matce jednoty, na vrcholu Velké Javořiny.[3]
Na konci svého života pobýval Antonín Šuránek v Uherském Hradišti, Liptani, Písařově a Ludgeřovicích, společně se svým
synovcem knězem Antonínem Dominikem. Zemřel v nemocnici v Petřkovicích a pochován byl do kněžského hrobu na hřbitově v
Ostrožské Lhotě, ačkoliv dříve vyjádřil přání být pochován u Svatého Antonínka.[3]
Kanonizační proces
Po jeho smrti a pádu socialistického režimu v Československu byl započat proces jeho kanonizace. V důsledku toho mu nyní
náleží titul Služebník Boží. Diecézní proces blahořečení probíhal v letech 1996–1999, jeho platnost byla potvrzena v roce
2001. V roce 2002 bylo při příležitosti oslav stého výročí jeho narození v Ostrožské Lhotě otevřeno Pastorační centrum P.
Antonína Šuránka.
Díla
Jedná se o autora životopisu Antonína Cyrila Stojana (vyšel v několika formách, mj. jako kniha Světlo z Beňova). Mimo něj
napsal také mnoho náboženských textů, které byly ale řádně vydány teprve po jeho smrti, společně s knihami o něm a jeho
životě. V roce 1948 obhájil svou teologickou doktorskou práci Kořeny Kalvarské oběti, kterou tehdy vlastním nákladem také
vydal.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Anton%C3%ADn_%C5%A0ur%C3%A1nek