Lhoty / Lehoty

 Lhota, Šternberk

 Historie a současnost místních částí Šternberka - Lhota   

Dříve samostatná obec v bezprostředním sousedství města Šternberka při silnici na Olomouc se rozkládá na přechodu hanácké nížiny a podhůří Nízkého Jeseníku. Její zastavěná část leží v nadmořské výšce cca 240 m, zatímco severní zalesněná část katastru stoupá až do výšky 400 m. Západně od Lhoty teče od Šternberka řeka Sitka, z východní strany ji obtéká potok Olešník (Aleš). K obci patřil fosamocený hostinec a oblíbené výletní místo Aleš.

První písemnou zmínku o vsi obsahuje latinsky psaná listina z roku 1296, v níž je nazývána Elhota. V německých pramenech byla označována jako Althütten (1599) a později úředně Allhütten (do r. 1945). Až do zrušení poddanství byla Lhota součástí šternberského panství. V roce 1850 byla její menší část připojena k městu Šternberku, větší část se stala samostatnou obcí politického a soudního okresu Šternberk. V letech 1938-1945 byla pohraniční obcí Německé říše.

Od roku 1953 je Lhota součástí města Šternberka.

V současné době žije ve Lhotě 306 obyvatel. Na území Lhoty bylo vystavěno šternberské nádraží i budovy v roce 1890 založeného zemského ústavu choromyslných (dnes psychiatrické léčebny), v minulosti se zde nacházel rovněž vojenský plícní ústav. V části objektů psychiatrické léčebny byl po roce 1955 zřízen vojenský opravárenský podnik.

Lhota byla původně českou vesnicí, která však byla již kolem roku 1600 z větší části osazena německými kolonisty. Nevelká obec, která čítala ještě v roce 1880 jen 314 obyvatel (z nich jen 2 české národnosti), se po vybudování zmíněného léčebného ústavu neobyčejně rozrostla a znovu postupně počeštila. V roce 1930 žilo ve Lhotě 1781 obyvatel, z nich 874 české a 840 německé národnosti. Německé obyvatelstvo bylo v roce 1946 z větší části odsunuto a obec byla dosídlena novými českými osídlenci.

Katastr Lhoty měřil 518 ha, z nichž bylo 262 ha orné půdy a 139 ha lesa. Obec sama byla v minulosti zemědělského rázu, avšak její charakter se změnil po vybudování léčebných ústavů a v důsledku stále těsnějšího spojení s městem Šternberkem, kde byla zaměstnána většina jejích obyvatel. V roce 1947 založili lhotští a šternberští zemědělci společné strojní družstvo a v roce 1955 bylo ustaveno jednotné zemědělské družstvo. Německá obecná škola byla ve Lhotě již roku 1853, zanikla v květnu 1945. V roce 1935 zde byla zřízena menšinová česká obecná a mateřská škola, která byla obnovena po osvobození. V roce 1953 byla Lhota připojena do Šternberka. V obci působil do 2. světové války německý sbor dobrovolných hasičů a školní spolek (Schulverein). Čeští občané byli oporou českého spolkového života ve Šternberku.

Správu obce vykonávaly v letech 1850-1938 volené orgány obecní samosprávy, v nichž získali v roce 1932 převahu političtí zástupci české části obyvatelstva. V letech 1938-1945 stál v čele obce jmenovaný německý starosta podléhající úřadu landráta ve Šternberku. Bezprostředně po odchodu posledních německých jednotek ze Lhoty 5. května 1945 převzal obecní správu nově utvořený místní národní výbor. Jeho působnost byla ukončena připojením Lhoty k městu Šternberku v roce 1953.

V katastru Lhoty se nachází vrch Šibeník (něm. Galgenberg), někdejší šternberské popraviště. V blízkosti železniční trati stojí kamenný smírčí kříž a uprostřed osady kaplička. V okolí bývalého hostince Aleš lze narazit na zbytky středověkých dolů a pecí. Na východních hranicích katastru zanikla někdy v 15. století v důsledku vybudování rozlehlého rybníka ves Prlov, v písemných pramenech poprvé připomínaná roku 1367. Ve Lhotě je v současnosti zřízen osadní výbor této části.