LHOTA MNICHOVA 
dnešní
RYBOVA LHOTA
Nejstarší dochované známky o osídlení Rybovy Lhoty pochází ze 6. století před naším letopočtem, z doby označované jako starší doba železná, halštatská. V tomto období došlo k dovršení osidlování střední Evropy Kelty a začalo se v hojné míře zpracovávat železo. Na Švecově poli a v lesích Vršcích probíhaly od r. 1902 vykopávky na mohylových pohřebištích. Nalezeny byly četné bronzové předměty a střepy. Dnes jsou uloženy v depozitáři Husitského muzea v Táboře. První písemná zmínka o této obci pochází z r. 1398, kdy byla uváděna jako příslušenství hradu Choustníku, náležejícího Rožmberkům. Ve 13. a 14. stol. byly v našich zemích zakládány osady, kterým byly dávány názvy „Lhoty“. Označení „Lhota“ pocházelo od toho, že osadníci bývali osvobozeni od poplatků na jistou dobu, čili lhůtu. Od 16. stol. bývalo zvykem dával Lhotám jména dle rychtáře nebo předního hospodáře. Proto se název Lhot často měnil. Protože Rybova Lhota patřila jednou částí klášteru louňovickému (pod Blaníkem) říkávali jí Lhota Mnišská nebo Mnichova. Největší část vesnice, kmetcí dvůr s loukami a oběma břehy řeky, patřila rodině Rybů ze Soběslavě, díky němuž se ustálil název vesnice na Rybova Lhota. Poplužní dvůr, k němuž patřilo osm statků a chalup, prodal koncem v 16. století Petr Vok z Rožmberka pověstnému komorníkovi císaře Rudolfa II., Jeronýmu Makovskému z Makové, který prodal vše r. 1597 městu Soběslavi za 4 000 kop. Původní statek posledního rychtáře Michala Ryby (měl č. 11) byl rozdělen ve tři, nynější čísla popisná 11, 12 a 41. Obec Rybova Lhota patřila do blatského kraje. Do současné doby se dochovalo několik stavení s typickými prvky lidové architektury – tzv. selského baroka. Stavby pocházejí z dílem známých zednických mistrů Martina Poláka z Vlastiboře a Jana Patáka z Nedvědic. Nejvíce krásných blatských štítů se nachází v západní části obce.