František Soukup
Narozen(a) / Žil(a): KAMENNÁ LHOTA-ČESTÍN
František Soukup (22. srpna 1871 Kamenná Lhota[1][2] – 11. listopadu 1940 Praha) byl český sociálně-demokratický politik,
novinář a publicista, povoláním právník. Jednalo se o jednoho z pěti mužů 28. října. Působil jako poslanec Říšské rady,
Revolučního nár. shromáždění a senátor Národního shromáždění ČSR. Na počátku existence československého státu zastával post
ministra spravedlnosti.
Biografie
Pocházel z rodiny hostinského. Od roku 1891 studoval práva na české univerzitě v Praze. Následujícího roku byl ale ze
studií pro své veřejné aktivity v studentském pokrokovém hnutí vyloučen. V letech 1895–1896 pak studoval na Univerzitě ve
Štýrském Hradci a teprve roku 1899 promoval na pražské univerzitě.[3]
Politicky aktivní byl již za Rakouska-Uherska, nejdříve na počátku 90. let 19. století v pokrokovém hnutí. Měl blízko k
mladočeské straně, ale brzy se s ní rozešel a spolu s částí pokrokářů přešel roku 1896 do sociálně demokratické strany.
Stal se jejím funkcionářem a redaktorem jejího deníku Právo lidu.[4][3] Tuto funkci si podržel relativně velmi dlouho. Od
roku 1904 až do roku 1938 zastával funkci zástupce Českoslovanské, později Československé sociálně demokratické strany v
byru Druhé internacionály. Zakládal Dělnickou akademii a angažoval se v ateistickém hnutí (rozen byl jako katolík). Od roku
1900 působil i jako právník. V rámci sociální demokracie patřil k autonomistickému křídlu, které uznávalo národní rozměr
českého hnutí. V roce 1905 náležel mezi nejaktivnější stoupence rovného volebního práva.[3]
Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se potom stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek
Čechy 006. Usedl do poslanecké frakce Klub českých sociálních demokratů. Zasedal zde do konce funkčního období sněmovny,
tedy do roku 1911. Opětovně se v Říšské radě objevil až roku 1913, když 2. dubna 1913 uspěl v doplňovací volbě konané v
okrsku Čechy 35 poté, co zemřel poslanec Černý. Slib složil 15. května 1913 a ve vídeňském parlamentu setrval do zániku
monarchie.[5][6]
V roce 1911 podnikl čtyřměsíční cestu do Spojených států amerických, kde agitoval mezi americkými Čechy za sociální
demokracii. Roku 1913 byl zvolen, jako historicky první sociální demokrat, do pražského obecního zastupitelstva.[3]
Za první světové války byl účastníkem domácího odboje. V roce 1915 byl aktérem takzvané Knoflíkové aféry, kdy se rakouským
úřadům podařilo neobratností i samotného Soukupa rozkrýt velkou část české zpravodajské sítě Maffie. Byl pak krátce
vězněn.[3] Později byl členem předsednictva a jednatelem Národního výboru Československého a jedním z organizátorů převratu
dne 28. října 1918.[7]
V první československé vládě (vláda Karla Kramáře) Soukup zasedl v letech 1918-1919 jako ministr spravedlnosti
Československa.[8] Od roku 1918 do roku 1920 byl poslancem Revolučního národního shromáždění.[9][10] Byl místopředsedou
tohoto zákonodárného sboru.[3]
V parlamentních volbách v roce 1920 získal za sociální demokraty senátorské křeslo v Národním shromáždění.[11] Mandát
obhájil v parlamentních volbách v roce 1925,[12] parlamentních volbách v roce 1929[13] a parlamentních volbách v roce 1935.
V letech 1920-1929 byl místopředsedou a v letech 1929-1939 předsedou horní komory československého parlamentu. V senátu
zasedal do jeho zrušení roku 1939, přičemž krátce předtím, koncem roku 1938, přestoupil do klubu nově zřízené Národní
strany práce.[14]
Reprezentoval československé sociální demokraty v exekutivě mezinárodního socialistického hnutí (Socialistická dělnická
internacionála).[15] V letech 1926-1939 byl předsedou organizace Národní rada československá.[16]
Soukupova politická kariéra skončila se zánikem první republiky. Za druhé republiky byl zklamán z postoje socialistických
stran v západní Evropě k Československu a inicioval vystoupení sociální demokracie ze Socialistické dělnické
internacionály. Po německé okupaci byl ihned zatčen gestapem v Kolíně, ale zanedlouho byl propuštěn. Opětovně byl uvězněn v
září 1939 v rámci Akce Albrecht der Erste. Nyní již v nacistickém vězení strávil několik měsíců. Po opakovaných
intervencích Emila Háchy a Aloise Eliáše byl propuštěn, ale na následky podlomeného zdraví krátce nato zemřel.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Soukup