DAN RICHTER
Narozen(a) / Žil(a): LHOTA-TŘEBENICE
Dan Richter
Dan Richter se narodil 2. listopadu 1930 v Ostravě jako syn významného marxistického spisovatele, žurnalisty a politika. Již od velmi časného mládí se intenzivně zabýval filosofií. První příležitost k poučení o myšlenkovém světě evropského lidstva mu poskytovala veliká rodinná knihovna, neobyčejně bohatá na filosofické spisy. Jeho duchovní směřování a vývoj nejvíce podnítili pythagorejci a novopythagorejci, Platon, Plotinos a další novoplatonikové, Dionýsos Areopagita, sv. Bonaventura, Mistr Eckhart, Jan van Ruysbroeck, Mikuláš Kubánský, Marsilio Ficino a Jakob Böhme.
V roce 1945, kdy počínal s malováním, se seznámil se starým čínským malířstvím a taoistickou filosofií. Čínský malíř, samotář a učenec se mu jevil jako příklad hodný následování a tomuto ideálu zůstal věrný podnes.
Pro jeho malířský vývoj nejvíce znamenalo české gotické malířství a renesanční i barokní malířství italské a nizozemské, z jednotlivých mistrů nejvíce Giotto, Leonardo a Rembrandt, především však rozjímal o smyslu života a tvorby, o vztahu věčnosti a časnosti, jednoty a mnohosti, o zorném bodu a poli, o základních číslech a geometrických tvarech, o zlatém řezu, o světle a o barvách z hlediska jejich živlového charakteru.
Skálopevné přesvědčení mladého umělce o duchovních základech a poslání umělecké tvorby a života budilo v jeho ortodoxně marxistické rodině veliké zděšení a po prvních výstavách samozřejmě velmi špatně rezonovalo s tehdy vládnoucí a násilně vnucovanou doktrínou socialistického realismu. Ač byly jeho první výstavy umění milovnou veřejností neobyčejně vřele přijaty, byla mu v roce 1950 další výstavní činnost zakázána. Při prověrkách ve Svazu výtvarných umělců mu bylo přikazováno, aby umělecké činnosti zanechal a věnoval se společensky prospěšné práci, nejlépe v těžkém průmyslu, kde, jak pravil jeden z prověřovatelů: ,,se mu ty idealistické pitomosti rychle vykouří z hlavy".
Když mu byla v roce 1958 opět výstavní činnost povolena, vystavoval s velikým úspěchem častokrát v Praze, Ústí nad Labem, v
Dan RichterBrně, Olomouci, Ostravě a mnoha dalších českých městech a jeho obrazy získaly široký okruh obdivovatelů a sběratelů. Jeho tvorba však byla stále funkcionáři Svazu výtvarných umělců posuzována jako mysticismus marxistické ideologii naprosto nepřijatelný, což se mu znovu a znovu projevovalo nejrůznějšími potížemi. Nikdy nesměla vyjít žádná publikace o jeho tvorbě a nikdy mu nebyla povolena výstava v žádné síni, spravované Svazem výtvarných umělců.
V roce 1962 byl na návrh kolegy sochaře ze Svazu výtvarných umělců jako ,,nepřítel lidově demokratického zřízení" opět na čas vyloučen. Ještě v roce 1988 měl být na návrh jiného kolegy přeřazen do restaurátorské sekce a nebo, nebude-li s přeřazením souhlasit, předčasně penzionován s odůvodněním, že ,,jeho technická virtuozita, prostá jakéhokoliv socialistického ideálu a obsahu, je pro naši lidově demokratickou společnost zcela nepotřebná".
Dan RichterOd samých malířských počátků se systematicky zabýval malířskou technikou a technologií, dlouhá léta si sám třel barvy a vařil pojítka,laky a media. Desítky let se též velmi úspěšně věnoval restaurování staromistrovských maleb.
Psal také eseje o malířském umění, filosofické úvahy, básně a povídky. Nic z těchto textů nemohlo být pro jejich vyhraněně spirituelní obsah uveřejněno, přesto mu však jeho literární tvorba přinesla cenné ovoce. Na základě drobného filosofického spisu "Svět jako absolutní halucinace Boží" byl shledán vojenskými psychiatry duševně chorým a byl tak ušetřen absolvování vojenské služby, ale i dalších přesvědčovacích aktivit rodinného klanu, obracejícího jej stále na svou marxistickou víru.
Od roku 1935 do roku 1945 žil s rodiči na okraji Prahy v osamělé vile s velkou zahradou a lesem, kde se uprostřed přírody, navzdory všem tehdejším politickým převratům doléhajícím na jeho rodinu velmi drasticky, cítil šťastným. V roce 1945 byl otec služebně přeložen do Ústí nad Labem. Dan vnímal tento nucený odchod do nového prostředí jako vyhnanství. Teprve když poznal zcela výjimečnou krásu Českého středohoří, počal chápat svůj pobyt v neznámém kraji jako život v novém domově, vlídně mu Bohem uštědřeným.
Krajina Českého středohoří a labského údolí a její mocné duchovní vyzařování na něj velmi zapůsobilo a stala se, ač není zdaleka výlučným krajinářem, neobyčejně silným inspiračním zdrojem pro část jeho tvorby. Z jeho výstav to dosud nejobsažněji dokumentovala výstava v Galerii výtvarného umění v Litoměřicích, nazvaná ,,Sen o Českém středohoří" v roce 1980.
Již v roce 1991 si přál výstavní činnost ukončit, aby se mohl plně věnovat řešení tvůrčích problémů. Přesto na naléhání přátel v posledních letech absolvoval několik výstav.
V posledních 33 letech se též soustředěně věnuje grafické tvorbě. Jeho grafické dílo se stále rozrůstá a dnes již čítá více než
Dan Richter300 barevných litografií a serigrafií, od miniatur velikosti poštovní známky až po listy velmi rozměrné.
V cizině vystavoval ve Švédsku, Rakousku, Německu, Velké Británii a Kanadě. Svými obrazy je zastoupen ve sbírkách v České republice, Itálii, Francii, Švédsku, Dánsku, Velké Británii, Německu, Rakousku, Švýcarsku, Rusku, Kanadě, USA, Jihoafrické republice, Austrálii, Japonsku.
Nyní žije již dlouhá léta v domě a ateliéru, který si přebudoval z ruin staré zemědělské usedlosti přímo v srdci milovaného Českého středohoří.