Lhoty / Lehoty

Švastalova Lhota

 Švastalova Lhota je severozápadně mezi Zhoří a Vltavou, 3,5 km severozápadně od Krásné Hory nad Vltavou. Prvotně příslušela jako královský majetek ke hradu Kamýku. Osada se původně jmenovala jen Lhota nebo Lhotka. Po roce 1560 se objevila Lhota s přívlastkem Švastalova. První písemná zmínka o rodu Švastalů je v r. 1648, ale již dávno předtím hospodařil rod v osadě několik pokolení. V prosinci r. 1940 obdržel hospodář od zemědělské rady v Čechách diplom uznání a plaketu na počest starobylého selského rodu, který přes 300 let hospodaří na jednom statku a dostala jméno i osada.
Švastalova Lhota – Břehy
Břehy byly rozloženy na pravém břehu Vltavy s 6 chalupami. Byly zatopeny při stavbě Kamýcké přehrady. Nyní název připomíná jen chatová osada vystavěná kousek dál od vody pod lesem.

Břehů se dotklo období 2. světové války a takzvaná Vltavská obranná linie, která měla velmi krátké trvání. Vltavská linie byla vybudována narychlo a za těžkých podmínek vroce 1938, kdy byly po březích Vltavy budovány obranné betonové pěchotní objekty, převážně takzvané „řopíky“ (podle ŘOP – ředitelství opevňovacích prací), s úkolem poskytnout případnou ochranu armádě při plánovaném ústupu ze západu na východ. Plány staveb i okolnosti jejich budování byly přísně tajné. Betonáž se prováděla naráz, aby odolnost řopíku nebyla narušena dilatační spárou. Betonovalo se ve dne i v noci za svitu petrolejových lamp, míchačky byly poháněny dieselovými motory, od nichž byl beton navážen v kolečkách na lešení a ručně pěchován do bednění. Některá místa byla těžko dostupná, tak se beton a další stavební materiál přivážel na místa loděmi. Do vývoje 2. světové války nakonec pevnůstky příliš nepromluvily a nebyly k obraně vlastní využity. Díky vzniku protektorátu Čechy a Morava však byly objekty na příkaz Němců již v roce 1939 systematicky likvidovány. Po březích postupovaly stavební čety, které obranné objekty odstřelovaly a následně rozebíraly. Železobetonové monolity napěchované náložemi však často pouze „nadskočily“ a opět si sedly. Kýžený efekt přineslo až umístění trhaviny ve střílnách a v rozích objektu. Díky tomu se po detonaci převrátila střecha a stěny se rovnoměrně rozevřely do stran. Spotřeba trhaviny na jeden bunkr se ustálila na 70 kg. Při odstřelech zajišťovalo české četnictvo bezpečnostní službu, přilehlý prostor byl uzavírán a budovy v okolí měly mít otevřená okna, aby tlakem nepraskly skleněné tabulky. Na místech tak většinou zůstaly jen pokroucené armatury a hromady betonové drtě. Stát zůstaly pouze objekty, které sousedily s civilními budovami, ale i tyblyly znehodnoceny zabetonováním všech otvorů. Takový objekt stál až do vytopení na zahradě Trojanových v Břehách. Kolem roku 1941 byly najímány další pracovní čety, které měly za úkol vytěžit ocelové armatury z trosek odstřelených objektů pro potřeby německé říše. Jediným dosud zachovaným objektem v našem úseku je na Šefrovně. Po vybudování kamýcké přehrady skončily některé řopíky pod hladinou Vltavy. Na jaře 1945 byla založena v osadě Břehy domobrana, strážící a odchytávající v místních lesích a u vody německé vojáky prchající před sovětskou armádou do amerického zajetí. Řeka tu byla jakousi mnohdy nepřekonatelnou hranicí, přestože na levém břehu při statku Ptáčkových hlídkovala podle pamětníků americká armáda.


V současné době je ve Švastalově Lhotě 13 čísel popisných, 55 čísel evidenčních a 19 obyvatel. Ve Švastalově Lhotě si můžeme nechat vyrobit kuchyň na míru u pana Jindřicha Bláhy.