Jan Karafiát
Narozen(a) / Žil(a): VELKÁ LHOTA
Jan Karafiát (4. ledna 1846, Jimramov[1] – 31. ledna 1929, Praha) byl český reformovaný, po roce 1918 českobratrský
evangelický farář. Patřil k neformálnímu hnutí, jehož ideálem byla krásná církev Kristova. Znám konáním přísné kázně,
důrazem na poslušnost zákona Božího. Podstatou jeho kazatelského i literárního působení přitom bylo vědomí vlastní
hříšnosti a nezpůsobilosti k dobrému dílu, překonané omilostněním Kristovým.
Rodina Jana Karafiáta sice patřila k zámožnějším v Jimramově, jeho dětství bylo přesto velmi skromné. Otec František
Karafiát se oženil s vdovou se čtyřmi dětmi. Společně pak měli dalších šest (takže jich bylo přesně tolik, co malých
broučků). Z nich byl Jan nejstarším.
Obsah
Studia
Základní vzdělání získal v evangelické škole při místním sboru. Od jedenácti let studoval na německém piaristickém gymnáziu
v Litomyšli. Vzdor národní i náboženské odlišnosti byl premiantem. V šestnácti letech studoval na německém evangelickém
gymnáziu ve vestfálském Güterslohu (za podpory Theodora Fliednera, zakladatele institutu pro diakonky v Kaiserswerthu, kde
studovala Karafiátova sestra), kde se ocitl ve vypjatě evangelickém prostředí. Vestfálští přátelé mu po ukončení gymnázia v
roce 1866 umožnili teologická studia v Berlíně, Bonnu a ve Vídni. Studium ukončil zkouškou v roce 1869. Po skončení studií
pracoval na doporučení svého vídeňského profesora Edwarda Böhla rok v Kolíně nad Rýnem v rodině továrníka Langena jako
vychovatel, neboť nebyla v evangelických sborech volná farářská místa. Po roční vikářské praxi v Reformované církve v
Roudnici v letech 1870 – 1871 odešel znovu na studia do Edinburghu na jednu z kolejí Svobodné skotské církve. Tato studia
financovala Skotská svobodná reformovaná církev.
Osobní a duchovní zrání
Mladého teologa velmi ovlivnil pobyt v Kolíně nad Rýnem. Počítá jej ke školám ještě vyšším než univerzita. Rovněž pobyt v
holandském sboru v Elberfeldu (od roku 1930 Wuppertal) se svojí pietistickou atmosférou. V jeho čele tehdy stál známý Dr.
Kohlbrügge. Ačkoliv by se nepovažoval za jeho žáka, přesto Dr. Kohlbrügge i vídeňský Edward Böhl na něj měli
nepřehlédnutelný vliv. Krajina a detaily z domácnosti broučků byly inspirovány Elberfeldem Karafiátových a Kohlbrüggeových
časů (např. středové okno nad dveřmi). Podstatná však byla prostota jejich víry. Zde se také seznámil se slečnou Herminkou,
s níž se chtěl oženit. Z toho nakonec sešlo a Jan Karafiát zůstal starým mládencem.
Roku 1870 vstupuje do londýnského misijního bratrstva, je vyslán do Roudnice, náležející tehdy do krabčického sboru. Zde
zřídil po vzoru Theodora Fliedlera černilovský farář Václav Šubrt dívčí institut (dnes DOS Diakonie ČCE). Ačkoliv by
misijní práce odpovídala jeho poslání, byl jí nakonec zklamán, neboť se od něj očekávalo, že bude místní zbožné katolíky
přesvědčovat na evangelickou víru. Vděčně proto přijal od londýnského bratrstva jiné zadání: sepsat knížku o Janu Husovi.
Hotova byla už na jaře roku 1871. Po jejím vydání se mohl vydat na studia do skotského Edinburghu jako host Skotské
svobodné reformované církve. Zde se seznámil s bohatou šlechtičnou Miss Joan Denistoun Buchanan of Auchentorley (1819 -
1912), která byla jeho celoživotním vzorem, intelektuální i materiální oporou a přítelkyní.
Pedagogická činnost
Po skončení studií pracoval rok v Kolíně nad Rýnem v rodině továrníka Langena jako vychovatel. Po návratu ze Skotska roku
1872 učil náboženství, pedagogiku, didaktiku a češtinu v Evangelickém učitelském semináři v Čáslavi, kde působil i jako
spirituál. Roku 1874 se stal jeho správcem.
Duchovenské působení
V letech 1870 – 1871 působil jako vikář Reformované církve v Roudnici, odkud odešel na studia do Edinburghu. V letech 1875
– 1895 působil jako farář v Hrubé Lhotě. Po dvaceti letech na Hrubé Lhotě odešel do Prahy, kde se věnoval práci na revizi
Bible kralické a vypomáhal v pražských sborech. Celý život ho trápila náboženská netolerantnost Čechů a nenávist mezi
katolíky a evangelíky. V pamětech uvádí příklad z Německa: Evangelíků bylo ve městě málo a tak se dohodli s katolíky, že si
v jejich kostele udělají mši časně ráno a potom bude mše katolická. Dále píše: Věc, v Čechách naprosto nemyslitelná.
Literární a teologická činnost
Broučci
Je znám první českou původní autorskou pohádkou pro děti[2] Broučci: pro malé i veliké děti (1876). Knihu vydal anonymně
vlastním nákladem u Václava Horkého. Po sedmnácti letech byla objevena spisovatelem Janem Herbenem. Díky recenzi Gustava
Gamy Jaroše v časopise Čas byla první edice rychle vyprodána a v roce 1894 přišla reedice. Dílo je oceňováno pro básnický
sloh a ve své době novátorský přístup ke světu dítěte, počítá s psychologií dítěte. O jeho teologickou a morální hodnotu se
ovšem vedou spory - vyčítá se mu důraz na bezmyšlenkovou poslušnost, která se (podle Maxe Webera) právě v reformovaném
prostředí vysoce cenila.
Svá autorská práva na tuto knihu odkázal Českobratrské církvi evangelické, která díky tomuto štědrému daru mohla
sponzorovat vydávání bible a církevních tisků.
Pro děti (ostatní)
Broučkova pozůstalost – kniha 30 pohádek 1900
Karafiátova čítanka 1924
Pro mládež
Kamarádi (1873) – povídka o nešťastném manželství evangelíka a katoličky
Biblistika
Práce na revizi textu Bible kralické z roku 1613[3]:
1878: Rozbor kralického Nového Zákona co do řeči a překladu: s hystoryí našeho biblického textu; nákladem
spisovatelovým, V Praze 1978, 107 stran[4]
1878: Revidovaný kralický překlad bible Páně [zdroj?][5]. Jeho revize se však nedočkala přijetí v žádné církvi (stejný
osud zatím stihl všechny pokusy Bibli kralickou revidovat – J. A. Komenský, Bašus-Pípal, Nová bible kralická...)
1887: Kritické vydání Bible kralické z roku 1613 [zdroj?]
1915: Jan Karafiát, H. von Tardy, B. Baštecký, British and Foreign Bible Society: Nový Zákon pána a Spasitele našeho
Ježíše Krista: text Kralický z roku 1613 podlé původního textu opravený[6] – revize, na které začal Karafiát pracovat v
roce 1905, když už pobýval v Praze.
Karafiátovy revidované překlady vycházely ještě dlouho i po jeho smrti: 1945 [7], 1969 [8]
Katechetika
Sestavil stručný Reformovaný katechismus – Křesťanské učení/Katechismus Jana Karafiáta (1876).
Homílie
Šestnáctero pražských kázání (1905).
Kázání Jana Karafiáta (1941)
Historie
Mistr Jan Hus (1872)
V letech 1860 – 1927 sepsal pětidílné Paměti (spisovatele Broučků):
Doba Jimramovská (1919)
Na školách středních a vysokých (1921)
Na školách ještě vyšších (1922)
Doba práce A: Dvacet let na Valašsku (1923)
Doba práce B: Přes třicet let v Praze (1928)
Hudba a poezie
Byl i muzikant a „Sionský básník“:
1876 vydal Reformovaný zpěvník
1900 Písničky svobodného
Publicistika
V letech 1896 – 1905 též vydával Reformované listy, v nichž podával reformační program církve Kristovy na Zemi. V roce 1904
v nich ostře polemizoval s Masarykovým pojetím náboženství. Zde také zveřejňoval své studie k revizi Bible kralické.
http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Karafi%C3%A1t