Lhoty / Lehoty

Jankovská Lhota

Obec Jankovská Lhota

Lhota Jankovská je sama pro sebe katastrální i místní obcí; do r. 1914 patřila k Jankovu:

Výměra: 447.3979 ha (rolí 188.3412 ha, luk 33.3940 ha, zahrad 2.4570 ha, pastvin 16.5943 ha,lesů 193.9731 ha, rybníků 1.1813 ha, staveb. pl. 2.2309 ha, neplodné pl. 1.5351 ha, jiné plochy daně prosté 7.6910 ha).

LHOTA JANKOVSKÁ

Je rozložena v délce 0.5 km po obou stranách okresní silnice, vedoucí z Jankova do Léštna (Lišna). Se jménem Lhota připomíná se osada již v r. 1408. Že bývala zdejší krajina osídlena již za dob pohanských, dokazuje kamenný, vrtaný mlat v podobě motyky, který před lety našli lidé na poli u Jankovské Lhoty. Je uložen v okres. museu sedlčanském. Také našli na Jindrových polích popelnice a půl kamene z ručního mlýnku.

Ke konci 14. a na začátku 15. stol. měl tu statek jakýsi Velík, nejspíše zeman nebo svobodník. Svědčí o tom tento starý zápis: "Václav, kaplan - oltářník při kostele miličínském, předložil pražské konsistoři 20. srpna 1408 fundační listinu, ověřenou Jindřichem z Rožmberka a farářem Vojslavem, kteří doznávají, že Václav zakoupil na Velíkovi ve vsi Jankovské Lhotě úrok 1 kopy a urozená paní, vdova po zemř. Habartovi z Žerotína 1 kopu a 4 gr. na Matějovi ve vsi Jiříně ku příjmům oltáře sv. apoštolů Šimona a Judy v Miličíně." (Fr. Teplý, "Paměti m. Miličína", 20.)

V 16. stol. přicházely odtud jisté platy do hradu Léšna, avšak Lhota patřila celá k Jankovu. Roku 1546 byla přidělena ke Kříženci, ale později patřila opět k Jankovu. Býval tu již od dávných dob poplužní dvůr. Kdož ví, nebyl-li zřízen ze statku onoho Velíka? Stával nejspíše v místech nynějšího hostince čís. 1. Nasvědčují tomu základy zdiva na sadě u tohoto hospodářství, jež sahají přes cestu k Jitrám až na sad u čís. 18. Dvůr s celou vesnicí prodal Rudolf z Talmberka 2. října 1702 Janovi Kořenskému z Terešova, od jehož synů jej koupil Jiří Vojický z Nové Vsi r. 1719. Dvorské pozemky byly sedlákům napřed za jistý plat v dědičný nájem přenechány, později prodány, při čemž byli sedláci povinni robotovati a desátek odváděti. Po 3 věrtelích žita, ječmene a ovsa platili v 18. stol.: Hořejšek, Kapeš, Zahrádka, Novotný, Ryneš, Hanyka, Rezek, Macek, Vopička, Vosátka a Páv; po 1 věrteli a 2 měřicích téhož obilí: Král, Bárta a Havel. Nejdéle zůstaly "panskými" pozemky při usedlosti Jindrově (čp. 5.) a Pávově (čp. 18.). Činí spolu zvláštní skupinu polností, těsně spolu souvisí, jsou přesně stejné podle výměry i jakosti půdy a oba hospodáři i jejich dědicové robotovali při dvoře otradovickém, kdežto ostatní sousedé chodili na robotu ke dvoru jankovskému. Posledním rychtářem z dob robotních byl Ryneš. Zachovala se po něm rychtářská palička - ferule, na niž rychtář přibíjel vyhlášku a dával ji kolovati po vsi od souseda k sousedu; donedávna bylo jí tu užíváno.

Ještě zasluhují zmínky tyto dva příběhy z 18. stol.: Když známý kněz - Ant. Koniáš ­procházel r. 1740 votickou krajinou, aby pátral po kacířských knihách, navštívil též Jankovskou Lhotu. Bylo tu tehdy několik zarytých lutheránů. Koniáš dal knihy u nich nalezené spáliti na návsi, kde pak vztyčen byl v místech nynější zvoničky misionářský kříž.

Radostnější než tato pochmurná vzpomínka je episodka o císaři Josefu II. z r. 1771. Vypravoval ji nynější výměnkář ve statku čís. 16. ("U Macků"), tak jak ji slýchal od svého 99 let starého děda, Jana Opičky. A je prý to příběh pravdivý! Jednou přišel do Jankovské Lhoty mladý, slušně oblečený pocestný. Bylo to k večeru v létě, když zrály třešně. Vešel k Mackovům a žádalo nocleh. Hospodář a hospodyně nabízeli mu komoru, ale pocestný nechtěl, nýbrž ukázal přes dvůr na dřevěnou stodolu, tam že by si rád lehl. Jen aby mu nastlali trochu slámy na mlatě a dali k přikrytí podušku. Ráno už lidé dávno pracovali, ale ve stodole pořád ticho. "Snad už cizinec odešel a vzal s sebou podušku", strachovala se selka, "vždyť tolik špatných lidí chodí světem!" I šel hospodář a potichu otvíral vrata u stodoly, aby tam nahlédl. Ale vrata zavrzala a pocestný probudiv se, vztyčil se na slámě. Tu zahlédl sedlák pod pláštěm zablýsknouti se krásnou hvězdu na kabátě pocestného a hned ho napadlo, že je to císař Josef, o jehož podivnůstkách se tolik pověstí mezi lidem rozšířilo. Padl na kolena a prosil císaře, aby odpustil, že ho tak špatně pohostili. Ale císař vlídně odmítl sedlákovy omluvy a pravil, že se mu prý lépe spalo, než v nejkrásnějším zámeckém pokoji. Po snídani požádal císař sedláka, aby mu ukázal nejbližší cestu k Voticům. Hospodář s radostí se nabídl, že vznešeného hosta kus doprovodí. Než vyšli, nabídla selka císaři třešně, jež před tím natrhali. S úsměvem vybral si císař z hromádky několik věníků s třešněmi; jednotlivě utrhaných třešní nechtěl. Sedlák vyprovodil císaře po vozové cestě poli a lesem až skoro k Hatím. Při rozloučení podal císař sedlákovi ruku, kterou tento ovšem uctivě políbil, a řekl, že mu z Votic pošle něco na památku. Ale sedlák Macek nedostal ničeho. Snad císař zapomněl, snad sluha ponechal si dukáty, které měl odevzdati. Kdož ví? Ona dřevěná stodola, v níž měl císař Josef II. přespati, dosud stojí nezměněna.

Uprostřed vsi nedaleko hasičského skladiště je zvonička. Má taškovou střechu a plechem pobitou věžičku. Uvnitř je oltářík se sochou sv. Jana N. a proti oknu obloukovitě klenutému, výklenek se sochou mariánskou. Strop je rovný, podlaha cihlová. Kaplička pochází asi z r. 1860; její vnitřek byl r. 1907 nově upraven. Při té příležitosti dal starosta V. Hruška zazdíti listinu, na které napsal dějiny a popis kaple i osady.

Zdejší statky většinou mají vjezdy do dvora stejného rázu: vrata jsou nahoře rovná s taškovou stříškou a s malými výklenky pro sošky. Osada byla postižena několika požáry (v 1. 1866, 1902, 1908 a 1911). Nejzhoubnější byl v r. 1866: shořelo úplně 8 hospodářství a obecní pastouška. Hasiti pomáhali pruští vojáci, kteří se tu tehdy na svém pochodu několik dní zdrželi. Při hrozné průtrži dne 17. srpna 1906 byla krajina u Jank. Lhoty těžce poškozena.

V Jankovské Lhotě při statku čp. 3. je meteorologická stanice, kterou svědomitě od r. 1904 spravuje obec. starosta V. Hruška. Obecní knihovna byla zřízena r. 1922, má 115 svazků a vede ji Jirovský; v témže roce založena i obecní kronika. Sbor dobrovol. hasičů je tu od r. 1900 se 17 členy. Má čtyrkolovou stříkačku, divadelní jeviště a knihovnu se 109 svazky.

*

K Jankovské Lhotě patří samoty: Džbány (západně od Jank. Lhoty pod lesnatým horským hřbetem Žbány), Paseky (3 chalupy severně nedaleko silnice), hájovna u lesa zvaná Planá a domek u samých Jiter. V celé osadě jsou 3 živnosti (hostinec, trafika a obchod) a 14 řemeslníků (2 kováři, kolář, krejčí, švadlena, obuvník, tesař a 7 zedníků). (Zprávy o Jank. Lhotě podal obec. starosta, Václav Hruška.) Bylo tu na počteno v r. 1843 29 čís. se 244 obyv., v r. 1920 34 čís. se 206 a v r. 1930 38 čís. se 197 obyv. (z těch bylo 196 národnosti čes. a 1 jiné, 195 nábožen. řím. katol., 1 evangel. a 1 jiného vyznání).

Jankovská Lhota patří kostelem, farou, školou, poštou, četnictvem a zdravotním obvodem k Jankovu.